Frank Trnka's Czech Adventures - 2009, 2012, 2014 & 2017: 6.26 Brunovice - kroje shop, Moravské Bránice

Brunovice - kroje shop

Moravské Bránice - Růžena Krčmařová, watercolor artist

Blurry photocopy of an article Ruzena shared with us:

Below is the text of this sheet with a rough translation into English assisted by Google Translator:

Tvorba Růženy Krčmařové není mnoha ůčastníkům, zejména však ůčinkujícím Festívalu hudebních nástrojů lídových muzík, neznámá.	The creations of Ružena Krcmárová are known to most participants and performers in our festivals of folk music.
Své akvarely, jímíž zachycuje především taneční a hudecké motívy, vystavovala v mínulých letech na mnoha místech Slovácka, především tam, kde se s těmíto projevy lídově kultury setkáme nejčastějí, a to v místech lídových slavností a festívalů - ve Strážnící, Hluku, Vlčnově, Luhačovících, Břeclaví, v Uherském Brodě, ale í v řadě dalších míst v Čechách, na Moravě a na Slovensku.	Her watercolors, which capture mainly dance and music motives, have been exhibited in recent years in many places in Slovácka, especially where manifestations of popular culture meet most often, in places with popular celebrations and festivals - Strážníce, Hluk, Vlčnov, Luhačovice, Břeclaví, and Uherský Brod, but also in many other places in Bohemia, Moravia and the Slovak Republic.
Tématem její tvorby je folklorní svět a z něho pak takřka výlučně lídový kroj v ůzké návazností na lídový tanec.	The theme of her work is the folk world and from that almost exclusively folk costume in close relation to folk dance.
Fígurální kompozice jsou středem jejího zájmu í v případě motívů ze zvykosloví čí dalších námětů z lídového prostředí.	Figurative compositions are at the center of interest and motives in the case of social anthropology, or other themes from popular environments.
Autorka své prostředí důvěrně zná vždyť je její dětství spojeno se dvěma velkýmí a národopísně zachovalýmí obcemí našeho regionu.	The author is familiar with the environment of her childhood associated with two large and ethnographically-preserved villages of our region.
Narodila se r. 1943 ve Velkých Pavlovících, v oblastí tzv, Hanáckého Slovácka, dětství prožívá v Moravské Nové Vsí.	She was born 1943 in Velké Pavlovice in the area of so-called Hanácké Slovakia, and her childhood experiences were in Moravské Nové Vsí.
Byť se jejím snem v době dospívání stala uměleckoprůmyslová škola, rodíče rozhodlí, v souladu s tehdejším obecným míněním, jínak.	Though her dream at the time of adolescence became Arts School, her parents decided, in accordance with the then popular belief, otherwise.
Studíum výtvarného umění, pro něž měla nejen talent, ale í potřebně vnítřní zaujetí, nepovažovalí pro dívku za vhodě a perspektívní.	The study of art, for which she had not only talent, but also the necessary internal commitment, was not suitable for a girl from their perspective.
Hledaí se kompromis.	They sought a compromise.
Tím se stalo studium návrhářství na Střední oděvní průmyslové škole v Prostějově.	This was the study of clothing design at the Middle School in Prostějov.
Po studíích jí žívot na dlouhá léta zavedl na Slovensko, kde působíl její manžel a kde í ona našla uplatnění jako učítelka estetíky a aranžování.	After studying for many years, her life led her to Slovakia, where her husband worked, and where she found a job as a teacher of aesthetics and arranging.
Na Moravu se vrací až v polovíně 90.let.	She returned to Moravia in the mid 90s.
Jejím novým domovem se stává malá vesníčka na Brněnsku, Moravské Bráníce.	A small village near Brno, Moravské Bráníce, became her new home.
Zde nalézá ‐ na rozdíl od Bratíslavy, kde měla, jak sama vzpomíná, atelíér v kuchyní ‐ větší prostor í více klídu pro výtvarnou prácí, které se od polovíny osmdesátych let věnuje profesíonálně.	In contrast to Bratislava, where, as she recalls, she had her studio in the kitchen ‐ here there is more space and more peace for artistic work, which since the mid‐eighties has been her profession.
0d počátků její výtvarné tvorby je to lídový kroj, který jí upoutává svou dokonalou barevnou harmoničností, ale také schopností vypovídat o jeho nosítelích, krajové čí kmenové příslušností, kultuře.	The beginning of her art work is a folk costume, which she draws with her perfect color harmony, but also her ability to testify about the wearer's regional or tribal affiliation and culture.
Studíum textílního návrhářství bylo pro toto její zaměření ideálním předpokladem, neboť jí vybavílo znalostí textílního materíálu í potřebným zázemím specíálních vědomostí a znalostí.	The study of textile design was an ideal fit for her with its focus, since it equipped her with knowledge of the textile materials and the necessary background knowledge and special skills.
Náměty však hledá přímo v terénu.	However, she looks for ideas in the field.
Cítem jejích cest a návštěv se stávají folklorní slavností, událostí spojené s lídovým zvykoslovím, vystoupení souborů a kroužků lídových písní a tanců.	The focus of her journeys and visits are becoming folklore festivals, events associated with the traditional folk culture, and performances of ensembles and groups doing folk songs and dances.
Zaznamenává nejen vnější podobu lídového oděvu, ale jeho prostředníctvím se snaží postíhnout í osobnost a osobíté rysy jednotlívých postav tanečníků čí hudcú a dynamíku pohybu, především lídového tance.	(The painting) records not only the external appearance of the folk costume, but through it also tries to show the personality and distinctive features of each character ‐ dancers and musicians ‐ and their dynamic motion, especially in folk dances.
Číní tak dynamíckou neklídnou línkou, v ůsporné zkratce a stylízací.	It does so with a restless dynamic line, briefly and with style.
Není jen dokumentarístkou, nevšímá sí přílíš detaílů, ale zachovává podstatné znaky jednotlívých typů kroje í různých varíant lídového tance.	She is not just a documentarian, not caring about the details too, but retains the essential characteristics of different types of costumes and different variants of folk dances.
Samostatnou kapítolou její tvorby jsou akvarely, které vytěžíla za svého bezmála ročního pobytu v Indii.	The watercolors, which were done during her nearly yearlong stay in India, is also a chapter of her work.
Prostředníctvím Indíckých tanečníc, hudebníků í prostých lídových typů objevuje se nám kultura země v barevné smyslností í exotíčností.	Through Indian dancers, musicians and ordinary folk, the culture of the country in its colorful sensuality and exoticism appears to us.
Autorka má za sebou od polovíny 80. let, kdy začíná vystavovat, na padesát výstav, z toho více než třícet samostatných.	The artist has had, since the mid 80s, works in more than fifty exhibitions, of which more than thirty were solo.
Její tvorbu nalezneme v řadě soukromých sbírek a galerií nejen u nás, ale také v Rakousku, Německu, Itálií, Španělsku, Švédsku, Velké Brítáníí, Kanadě, USA, Francíí, Austrálíí, Polsku, Nízozemí, Švýcarsku a ovšem v Indíí a Singapuru.	Her work can be found in many private collections and galleries, not only here, but also in Austria, Germany, Italy, Spain, Sweden, Great Britain, Canada, USA, France, Australia, Poland, Netherlands, Switzerland and of course in India and Singapore.
Dnešní výstava je druhou v Uherském Hradíští.	Today is the second exhibition in the town of Uherské Hradiště.
Jístě bude tematicky í výtvarně vhodnou součástí a doplněním festívalu, s jehož nápíní je její tvorba spojena nevídítelným souzvukem barvy a tónu.	She will certainly be adding an appropriate theme and artistic components to the festival with her work that contains its associated invisible harmony and tone color.
PaedDr. Jiří Jilík	Mgr. Jiří Jilík

Růžena Krčmařová o sobě	Ruzena Krčmářová about herself
Od malíčka jsem ráda malovala hlavně koně, na oděvní průmyslové zase dětí.	Since childhood I especially love painting horses, clothing design and also children.
Chtěla jsem na uměleckoprůmyslovou školu do Uherského Hradíště.	I wanted to go to Arts School in Uherské Hradiště.
Ale to nechtělí rodíče; že to pro děvče není.	But my parents did not want it; it was not for girls.
Nakonec z toho byla oděvní průmyslovka v Prostějově, protože tam byl obor návrhářství.	Finally, the technical college of clothing in Prostejov was chosen, because design was taught there.
Straně ráda jsem tancovala.	In town I loved dancing.
“Vymetla” jsem káždou muziku v Moravské Nové Vsí, Velkých Pavlovících a okolí.	"Swept" I have all the music from Moravské Nové Vsí, Velkých Pavlovících and their surroundings.
Jak na Podluží, tak í na Hanáckém Slovácku byl folklor žívý, proto jsem za ním jezdíla í ze Slovenska.	Also in Podluží and Hanácké Slovácka folklore was alive, so I learned there and in Slovakia.
Často se setkávám hlavně u dětí, ale í dospělých s otázkou, proč nemalují očí.	I have often encountered, mainly in children and adults alike, the question of why I do not paint the eyes.
Je zajímavé, že se ptají na očí, í když tím myslí í ůsta a nos.	It is interesting that they ask for the eyes, even if that meant mouth and nose.
Así je pro lídí důležítý pohled, z očí do očí, a až pak ostatní celek tváře.	Perhaps it is important for people's view, eye to eye, and then other parts until (they see) the whole face.
Berou ale mé vysvětlení, že když se tanečník, zpěvák, muzíkant pohybuje, není možné zachytít tvář, ale mnohem důležítější je zachytít pohyb, tvar hlavy, postavy, kroj, í když na něm není vídět každá výšivka čí krajka.	They take my explanation that when the dancer, singer, musician moves, you can not capture the face, but more important is to capture motion, shape of the head, characters, costumes, even if it does not show any embroidery or lace.
A pro mne je největší poklonou, když folklorísté, ale í ostatní dívácí poznají, koho jsem namalovala, byť nevídí rysy tváře.	And for me the greatest compliment is when folklorists, and other viewers will know who I painted, although they do not see facial features.
A stává se to poměrně často.	And it happens quite often.
Lidé poznají své oblíbené hudce, tanečníky í své známé ze souborů.	People will know their favorite musicians, dancers and the more famous ones.

Link to a 16 minute TV documentary about Ruzena Krčmářová:

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1102732990-folklorika/306295350120010/titulky/

This is the caption from the documentary with a rough translation assisted by Google Translator:

Štěkot Psa.	Bark of a dog
0:18 HUDBA.	MUSIC
Můj život začal v roku 1943, bohužel už je to hodně roků, ale nejak to musím zvládnout.	My life began in 1943, unfortunately it's a lot of years, but somehow I have to handle it.
Narodila jsem se ve Velkých Pavlovicích a potom jsme se s rodiči přestěhovali přes Zaječí, Břeclav do Moravské Nové Vsi, tam jsem vlastně začala chodit do základní školy a vnímat ten folklór, který tam byl a ty jednotlivé zvyky.	I was born in Velkých Pavlovicích and then we moved with our parents from over by Zaječí, Břeclav to Moravská Nová Ves, where I actually started going to primary school and perceived the folklore that was there and the individual habits.
No a ta Moravská Nová Ves ve mně zanechala největší vztah,... k tomu folklóru.	And Moravská Nová Ves has left me with the greatest relationship to folklore.
A druhá věc je, že já jsem strašně ráda tancovala.	And the second thing is that I am very fond of dancing.
Ale možná tým, že jsem strašně ráda tancovala, tak jsem se vyžívala v tom tanci a ten folklór jsem eště nemalovala.	But maybe because I am very happy dancing, also I had great pleasure in dance and folklore, so already I liked to paint.
Už že jsem ráda malovala, tak jsem chtěla jít na UMPRUMku, do Hradiště, ale rodiče řekli: nene. Toto není pro děvče.	I like that I painted, I wanted to go to UMPRUMku, (Střední uměleckoprůmyslová škola - Secondary School) in Uherské Hradiště, but my parents said no, no, that is not for girls.
Takže nakonec se podařilo spojit aj to praktický,... tady s tým malováním a šla jsem na oděvní průmyslovku, do Prostějova, kde byl tehdy obor návrhářství.	So in the end I managed to combine a practical subject with painting and I went to technical college for clothing design, in Prostejov, where it was then taught.
Když jsem skončila, tak už jsem začala přemýšlet nad tým malováním nějakým iným, protože jsem se neživila návrhářstvím, ale živila jsem se tím, že jsem učila na škole.	When I finished, I started to think about painting combined with something else, because I did not enjoy design, but I lived with the fact that I taught at school.
To jsme se přestěhovali na Slovensko.	We moved to Slovakia.
Ze Slovenska jsem si kvůli muzice zamilovala hlavně Dětváce.	From Slovakia I love the music mainly of Dětváce.
2:08 HUDBA.	MUSIC.
Kdybych ten obraz malovala teď znova, byli by tam oni oba, ale ten tah by byl už jiný, protože teďka mám ten tah ještě víc zjednodušený.	If the picture was now painted over, they would both be there, but the movement would be different, because I have now even more simplified the movement.
Tu kresbu, asi takto.	That drawing, like this.
2:42 PÍSEŇ.	SONG.
Velice se mi líbilo Rozhraní, tam ten podupávaný tanec.	I really liked Rozhraní, where there is the stamping dance.
Ten mě trošku potrápil, ale našla jsem obrázek, kde se mi to podařilo namalovat.	He bit me in mischief, but I found a picture where I managed to paint it.
Je to bohužel jenom jeden obrázek, protože ostatní jsou už pryč.	It is unfortunately only one image, because the others are gone.
Ale přece jen se mi podařilo zachytit to nejhlavnější, to podupávání, ale ten zvuk k tomu chybí.	But still I managed to capture the most important part, the stamping, but the sound of it missing.
Ale snad vám to něco řekne.	But perhaps you were going to say something?
Mě vždycky uchvátí nějaký takový zpěvák, protože mužští v kroji vypadají vždycky hezčí, než v občanským obleku.	I am always impressed with such a singer, because the male costume always looks prettier than the business suit.
Já nevím proč, ale aspoň mě se víc líbí.	I do not know why, but at least to me I like it more.
Tam se zakryje to břicho a nějaké ty nedostatky a ten člověk má charakteristický postoj, charakteristický tvar hlavy.	The belly is covered and some of those deficiencies and the man has a characteristic attitude, the characteristic shape of the head.
Člověk se do nich při tom malování tak trochu zamiluje a musí to víckrát zkoušet, víckrát naskicovat, protože na vystoupení dělám jenom skice a až potom doma si pustím písničky.	One has to have for the same painting a little love and must try it again, sketch it several times, because at the show I'm only doing a sketch and then at home I let the songs.
3:54 HUDBA.	MUSIC.
Když jsme byli poslouchat někde cimbálovku nebo byli na nějakém vystoupení, tak mně najednou něco chybělo v ruce, jako třeba kuřákovi chybí ta cigareta, tak mě chyběla najednou tužka.	When we were listening to cimbal or were somewhere at some performances, and suddenly I was missing something in my hand, like a smoker missing a cigarette, so I was suddenly missing a pencil.
Tak jsem se postupem času naučila nosit tužku a papír, protože první obrázky, přiznám se, byly na skládacím toaletním papíru, který byl vždycky v kabelce, takže ten jsem vytáhla a na něj jsem tužkou malovala.	So I gradually learned to carry pen and paper, because the first picture, I admit, was on folded toilet paper, which was always in my purse so that I pulled it out and I penciled on it.
Potom už jsem si pořídila blok, a to už mě začalo provázet po celý život.	Then I bought a pad, and it already began to accompany me through life.
Takže teďka musíme počkat, až to uschne, a potom vlastně, až to uschne, až odstraníme tužku, tak zjistíme, jestli je to dobrý nebo není dobrý.	So now we have to wait until it dries, and then actually, when it dries, to remove the pencil, to find out if it's good or not good.
Ale, pavouček!	(But, a spider!)
4:55 HUDBA.	MUSIC.
Samozřejmě, když bývají nějaké mezinárodní festivaly, tak tam vystupují i cizí soubory a dá se říct, že nejvíc práce mi dali Španělé.	Of course, when you are at an international festival, there are also foreign groups appearing and we can say that most of my work has been of the Spaniards.
Když jsem se na ně dívala a měla jsem skicák a začala skicovat, tak jsem si říkala: to je cizí ruka, to snad ani nejsem já.	When I looked at them and I had a sketchbook and started sketching, I thought: it is a foreign hand, so perhaps it is not me.
A potom nakonec, jak jsem vnímala tu muziku, protože ta je při tých skicách velice důležitá, aspoň pro mne, tak najednou se mi dostali do pohybu.	And then finally, as I perceive the music, because it is in those sketches very important, at least for me, so once I got into motion (it worked).
V začátcích, když jsem začínala a malovala jsem teho folklóru hodně, tak mě na Slovensku vysloveně štvali, když mi řekli, že maluju jak...	In the beginning when I started and I painted a lot of folklore, I was definitely upset in the Slovak Republic, where someone told me that I painted like ...
Jak se jmenovala, doprčic, ta malířka?	What was the name, holy shit, of that painter?
To víte, stáří...	You know, old age ...
Já si vzpomenu za chvilu.	I can not think of it at the moment.
Tak já jsem říkala: já mám jinou kresbu!	So I said, I have another drawing!
To není ona...Greinerová!	It is not she ... Greinerová!
Už je to tady.	It's here.
Tak jsem se ohrazovala, protože jsem se cítila dotknutá.	So I protested, because I felt annoyed.
Jak je možné mě porovnávat s Greinerovou, když ona používá jenom fixky a já mám jinej styl?	How can I compare with Greinerová when she uses only markers and I have style?
A když zase uviděli obrázky tady na Moravě, tak zase s Alešem Černým.	And when they saw the pictures again here in Moravia, and again with Aleš Černý.
A já říkám: copak já su Aleš Černý?	And I say: what am I doing with Aleš Černý?
Jenom proto, že dělám folklor?	Just because I do folk?
V mých začátkách mě to trochu naštvalo.	In my beginnings I was a little upset.
Ale časem potom už lidi poznali moji ruku, mou kresbu a už si mě přestali plést.	But then over time people already came to know my hand, my artwork, and it stopped me from being confused with others.
6:48 PÍSEŇ.	SONG.
Co to je?	Man1: What is it?
Ano, paní Krčmářová má ty tahy takové, no.	Man1: Yes, Ms. Krcmárová has such moves, yes.
Udělá pár čar a vyleze pak z toho ten člověk, který se tam musí najít.	Man1: She makes a few lines and then the man who is there to find climbs out.
A je to jasné.	Man1: And it's clear.
To nemůže být nikdo jiný, než pan profesor Luboš Holý.	Man2: It can be none other than Professor Luboš Holý.
Chytila mě aj s jakýmsi gestem pohybovým...	Man1: She grabbed me and with a kind gesture, (set me in) motion ...
No já ty její obrázky znám a tady taky nějaké máme, obrázečky od ní a je to zajímavé, to, co ona dělá.	Man1: Well I, you know, the pictures and we have some here, too, from shaping it and it's interesting, what she does.
Dneska bych řekl, že už má trošku menší břicho.	Man2: Today, I would say that he has a little belly.
Dobrý, beru to!	Man1: Good, I take it!
7:51 PÍSEŇ.	SONG.
Tady mám Luboša Málka.	Here I have Lubos Malek.
Ten si mně stěžoval, že má na tom obrázku velkej břuch!	The man complained to me that the picture has a big belly!
Tak jsem mu řekla, že to dělá košela.	So I told him that it is because of the shirts.
Tak on se uklidnil, jeho dcera mu řekla: dyť je to pravda.	So he calmed down, his daughter told him: I mean, it's true.
8:24 PÍSEŇ.	SONG.
A v Uherském Hradišti, protože se dobře znám s Jiřím Milíkem protože byl šéfredaktorem Slováckého deníku nebo jak se to přesně jmenovalo, vymyslel soutěž, ve které, protože znal moje akvarely, kdy jsem mu jednou týdně faxem posílala kopii mojeho obrázku, tanečníka, zpěváka nebo hudebníka a čtenáři měli za úkol poznat, kdo to je.	And in Uherske Hradiste, because they are familiar with Jiří Milik because he was editor of Slovácký journal or whatever it's called exactly, he devised a contest in which, because they knew my watercolors, when I told him once a week I would send by fax a copy of my picture, a dancer, a singer or a musician, and readers were asked to identify who it was.
Tak z nich vlastně nepoznali jedině tuhle osobu.	Only this one they actually did not know how to identify.
Tohle je typický přidřeplý postoj Vítě Pálenského.	Man1: This is a typical crouched stance of Víťa Pálenský.
Tohle je evidentně Víťa Pálenský, ale měl ještě víc vlasů.	Man1: This is clearly Víťa Pálenský, but he had more hair.
9:36 PÍSEŇ.	SONG.
To bych měl být já zamlada.	Man2: It could be me when I was younger.
Dá se říct, podle těch lehce roztočených a podlomených nohou.	Man2: We can tell by the slightly twisted torso and the angle of the legs.
Ostatní mě říkali, že to vypadá, jako bych stál na snowboardu.	Man2: Others told me: it looks like he's standing on a snowboard.
Protože já potřebuju držet balanc, když se hýbu.	Man2: Because I need to keep the balance, when I move.
Tady se ale cítím spíš jako zpěvák.	Man2: Here, however, I feel more like a singer.
Mám - li malovat tanec, tak je pro mě velice důležitá ta muzika, protože mi třeba připomene ten krok, a já si myslím, že je to dar od Pána Boha, že se mně to v té hlavě tak uchová.	I have to paint the dance, that music is very important to me , because I need to be reminded of the step, and I think it is a gift from God, that's what I keep in my head.
Přiznám se, že občas jsem překvapená, že se mě aj cosi takovýho podařilo.	I admit that sometimes I am surprised that I even managed something like that.
Hlavně když se takhle dívám na druhej den, říkám si, sakra, to jsem asi nemalovala já...	Especially when I looked at this the other day, I thought, hell, I probably did not paint that ...
Měla jsem pár výstav na Slovensku, v zahraničí, na Moravě, v Čechách, spousty...	I had a few exhibitions in the Slovak Republic and abroad, Moravia, Bohemia, lots of places ...
Ale časem, jak člověk stárne, tak jsem zvolnila, tak už nemám ty výstavy třeba 4x do roka, protože to byly kolikrát fofry.	But over time, as you get older, so I slowed, so I do not have the need to show 4 times a year because it was such a rush.
Já si totiž každou výstavu zásadně instaluji sama, protože jenom já vím, co k sobě patří.	I do the installation for essentially every show itself, just because I know what belongs to me.
11:15 HUDBA. - India	MUSIC.
Mě zaujal nejen ten cizí folklór, jak jsem vzpomínala, tedy Španělé a ten africký, ale byla jsem nějaký čas i v Indii a tam jsem měla obdobné zážitky jak s těma Španělákama, protože jsem začala taky skicovat, ale ty Indky, které jsou povětšinou štíhlé, hlavně ty chudobné, tak najednou měly slovácké postavy.	I was intrigued not only by the foreign folklore, as I remember, of the Spaniards and Africans, but I was also for some time in India and there I had a similar experience as with the Spanish because I started to sketch there too, but the Indians, which are mostly slender, particularly the poor, so suddenly took on Slovácko characters.
No a to byla hrůza.	Well, it was terrible.
Mě to trvalo dobrých 14 dní, než jsem zase dostala do ruky ty jejich postavy.	It took me a good 14 days before I again fell into the hands of their character.
12:02 HUDBA.	MUSIC.
Tým, že jsem neustále malovala, malovala a malovala, tak jsem nasbírala, musím říct, 2 krabice plné obrázků.	Then I painted, painted and painted, and so I collected, I must say, 2 boxes full of pictures.
No a díky těm indickým přátelům se uskutečnila výstava v Násiku a následně potom v Bombaji.	And thanks to those friends, the Indian exhibition was held in Nasik and then subsequently in Mumbai.
12:32 HUDBA.	MUSIC.
Přiznám se, že když jsem odjížděla, tak jsem si aj poplakala.	I confess that when I left, so I also cried.
Ale ne že bych plakala sama, plakali aj tam ti Indi, moji nejbližší Inďáci, kteří se kmitali okolo mě a kteří nakonec o mě mluvili ne jako o "madam", ale jako o "mami".	But (it was) not that I cried alone and wept even there the Indians, my closest friends flickered around me and finally spoke to me not as "ma'am" but as "Mom."
Nezapomenu nikdy na Indii.	I will never forget India.
No ale už nemám šanci se tam dostat.	Well, I have not had another chance to get there.
Tady je ten obývák, kde mám svoje nejmilejší obrázky, které, když se na ně podívám, tak mi přinesou nejenom vzpomínky, ale aj trošku dobrou náladu, písničky...	Here's my living room where I keep my favorite pictures that when you look at them, they bring to me not only memories but also a bit of good humor, songs ...
No a navíc mám tu svoje vnuky, maminku...	And in addition I have my grandchildren, my mother ...
No a taky svoje oblíbené knížky.	And also my favorite books.
Takže je tu Indie, je tu Slovensko, Morava, Španělé...	So there is India, there Slovakia, Moravia, Spain ...
No co tak nejvíc ke mně mluví.	Well, I have said enough.
No a taky paní Šuláková.	So Mrs. Šuláková too.
Na čestném místě.	She has the place of honor.
13:51 PÍSEŇ. - paní Šuláková. (words of song below )	SONG - sung by Mrs. Šuláková (rough translation below)
Synek malučký chodí po dvoře a on si hořaká, ach, Bože, Bože, a on si hořaká, ach, Bože, Bože.	My sweet son walks around the yard and on the burner, oh, God, God, and on the burner, oh, God, God.
Jako v tej hoře, syneček oře, vyoral zelinku, za diďu, Bože, vyoral zelinku, za diďu, Bože.	As on the mountain, my son's steed, Zelinka, has been plowing, God, Zelinka has been plowing, God.
No a teď se trošku pochlubím, co všechno jsem dělala pro... No ono se to asi nazývá komerce, ale já to zase dělám z lásky a dávám zdarma.	Well, now to boast a little of what I did for, well it is probably called commerce, but I do it out of love again and I give it free of charge.
Velice jsem pyšná na můj první plakát.	I am very proud of my first poster.
To byl úplně první krojovaný ples ve Žďáru nad Sázavou.	This was the very first costume ball in Zdar.
Tady mám další, protože ty krojované plesy jsou vždy určeny některému regionu, tak tady tento byl zase Chodsko.	Here I have another, (costumed balls are always intended for one region), so that here again was Chodsko.
Tady to bylo Plzeňsko...	Here's for Pilsen ...
Mimo to jsem dělala krojované omalovánky, pohlednice, tak aspoň nějaké ukážu...	In addition, I made costume coloring books, postcards, (I can) at least show some ...
A toto jsem dělala na objednávku pro etnografický ústav a šlo to na výstavu do Číny.	And this I did at the request of the Ethnographic Institute and it went on exhibition in China.
Teda natrápila jsem se, než jsem to nakreslila tak, aby to na té postavě sedělo a drželo.	Well, I saw it painted before I drew it, so it sat on the character and stuck.
15:29 PÍSEŇ.	SONG.
Mám takový... Furt se nemožu do toho dostať... No, nemám čas.	I have a ... I have been unable to obtain the... Well, I do not have time.
Já si to vždycky zdů vodním.	I've always stressed water(colors).
Na velké ploše zkusit akrylové barvy, mám už takový velký formát...	On big canvas I'd like to try acrylic paints, I've had such a large format in mind ...
Pořád se k tomu nemůžu dostat, ale snad se někdy tak správně naštvu...	I still can not get it to work, but perhaps sometimes rightly so I get angry ...
Mám už načaté ty Španěláky, ale zatím je to furt jen v tužce, furt mě tady straší... A nejsu schopná se rozkývat.	I have already tried Spanish ones, but so far it's only in pencil all the time, it's always haunted me here and they are not able to move.
Ale jednou to bude.	But one day it will be.
Skryté titulky: Hana Svanovská	Closed Caption: Hana Svanovská
16:52	16:52